Sur le blog Sandra Kisić05/08/2014 01:54
Na základce jsem běhání nesnášela. Asi jako většina mých tehdejších spolužáků. Když bylo hezky, běhali jsme během tělocviku venku - a taky kolem nafukovací haly. Učitel/trenér na nás stále koukal a pískal, za tu halu ale neviděl, takže všichni zpomalili a přešli do rychlé chůze, nabírali dech, postěžovali si na píchání v boku, ale bohužel po 200 metrech sranda skončila a my museli zas přejít do toho nesmyslného běhání. Na gymplu to nebylo o moc lepší, běhali jsme kilometr a museli jsme to zvládnout do pěti minut. Nonsens. Běhání, běhání, všem dost hrůzu nahání. S pár dalšími chcíplotinami jsme se držely...
- LangueTchèque
- AnglaisNon

